Poslední lednový den, 31. 1. 2024, jsme
se s otcem Petrem, Sárinkou a jejím milým
doprovodem Tobiášem a Štěpánem
– třemi dětmi, které chodí do náboženství,
společně vyzkoušeli únikovou hru
„Tajemství Paříže“. Všichni jsme se moc
těšili, zvláště ti z nás, kteří na únikovce
nikdy nebyli, jsme s napětím čekali, co
nás tam potká. 
Všichni jsme se sešli u domu
Hybešova 29 a společně vystoupali po
příkrých schodech až do posledního
patra budovy, do podkroví. Tam už na
nás čekal milý pán, který nám všechno
vysvětlil. „Únikovka“ je hra, při níž jsou
její účastníci uzavřeni v místnosti, kde společně plní jednotlivé úkoly, které
vedou k vyřešení celého případu. Po krátkém úvodu už nás pan průvodce dovedl
za zavřené dveře, do malé místnosti, kde se celá hra odehrávala. Poté, co se
dveře za námi uzavřely, se z nás všech stali malí a velcí detektivové, kteří měli
společně vyřešit záhadu ukradeného obrazu, který byl odcizen jistým bohatým
pařížským zlodějem. Našim úkolem bylo najít tento ukradený obraz v místnosti
plné záhadných předmětů, historických kulis s tématem Francie, a především
nekonečného množství uzamčených kovových zámků různých tvarů.
Museli jsme nejdříve najít všechny nápovědy a rozluštit je. Ne vždy to
bylo snadné a rychlé. U některých jsme se všichni pořádně zapotili a ověřili náš
postřeh, paměť, hlavně důvtip a někdy i sílu. Mnohdy bylo zapotřebí rozluštit
hlavolam, jindy jsme třeba pumpovali ruční pumpou nebo hledali tajemné
francouzské nápisy v místnosti ukryté za skříní. Odměnou nám byly vždy
číselné kódy nebo kódy z písmenek, které jsme použili při otevírání menších
zámků. Po vypětí všech sil se nám podařilo otevřít všechny malé zámky a díky
tomu pak v místnosti objevit klíče k hlavním zámkům na tajemné skříni. Těch na
ní viselo celkem deset. Jak jsme si oddechli, když jsme odemčeli ten poslední
a skříň otevřeli. Tam konečně visel hledaný obraz a také sladká odměna.
Hanka Puklická
Žádné komentáře:
Okomentovat